Připomínkováno běžně
Stěžuje-li si tedy někdo, že „PSPčka“ nebyla řádně projednána a připomínkována, mýlí se, nebo klame. Postup byl dodržen a připomínkovali jsme to i my, přičemž ten způsob nikterak nevybočoval z toho, jak se obdobné dokumenty v Praze běžně projednávají. Že to mohlo být lepší, je jiná věc, ale to může být všechno.
Také víme o problémech, které PSP mají, zejména ve vztahu k novému územnímu plánu, terminologii, apod. Podrobněji je řešil Pražský urbanistický kroužek, se kterým jsme naše připomínky konzultovali. Už před volbami se proto dalo očekávat, že se PSPčka dočkají dílčí novelizace, řešící ovšem zejména technické nedostatky.
Světlo nebo ulice?
Víme i o argumentech, na kterých se PSP zpravidla strhávají. Nejvíce se křičí kolem osvitu, jako by s platností nových PSP měly být všechny nové byty staveny v podobě podzemních kobek. Samozřejmě, tak hrozné to nebude. Dosavadní požadavky jsem ostatně považoval za přemrštěné, pokud vedly k tomu, že jste nemohli postavit normální ulici s normálními domy (což jste nemohli).
Dokonce si myslím, že každý, komu v nezatepleném paneláku dělá podvečerní slunce z obýváku pětatřicetistupňovou výheň, by v té chvíli dal přednost domu s okny rozměrů odpovídajícímu začátku 20. století , navíc vedoucími do „ulice,“ po které se dá někam dojít a ne na „komunikaci“, kterou musí překonávat. I za tu cenu toho, že mu prvního března v osm ráno nebude sluníčko svítit v posteli na nos. Nežijeme v devatenáctém století a suterénní byty s oknem pod úrovní chodníku by se nedaly postavit ani podle nových předpisů. Ostatně, k čemu jsou požadavky na osvitové úhly bezdomovci zalezlému v kanále bez oken?
Praha podle koho?
Z pohledu stakeholdera, který nová PSPčka dlouhodobě sleduje, jsem potom zděšen, jak nejapná a nechutná kampaň se proti jejich znění rozjela kvůli věci tak samozřejmé a prospěšné, jako je omezení reklamního vizuálního smogu.
Když se rozjelo bigboardí poplašné kokrhání a kampaň, která nakonec nejspíš zabránila Top 09 ve volebním vítězství, myslel jsem si, že tak zle být nemůže, když se radním pro územní rozvoj stane Matěj Stropnický. Ovšem stalo se. Nicméně ani superman by nepomohl poté, co do špinavé hry pustilo i MMR.
„Maruško, přines mi jahody“
„Praha v průběhu 60 dní nepřijala takovou nápravu, kterou MMR dává garanci, že pražské stavební předpisy budou opravdu napraveny, proto ministerstvo přistoupilo k tomu, že pražské stavební předpisy zastavíme,“ říká ministrině pro místní rozvoj Karla Šlechtová. To je moc pěkná věta. A jaké ty záruky měly být? Modré z nebe nebo zlatý kolovrat? Když se ministerstvo současně pojistilo, aby záruky v zásadě nemohly být dány?
No, posuďte sami:
1) MMR hrozilo zneplatnit celé předpisy (což nakonec také udělalo) i přes to, že mělo možnost zneplatnit jen ustanovení, která rozporuje. Jenže to by ten zbytek platil a to asi nebylo možné dopustit.
2) Připomínku na oslunění, kterou MMR použilo jako jednu z akrgumentů ke shození PSPček, předtím IPRu k vypořádání v rámci připomínkovacího procesu vůbec nazaslalo. Proč? To o tom tehdy nevěděli? Nebo si to úmyslně schovávali na „druhé kolo“?
3) Opakovaný požadavek na notifikaci by v šedesátidenní nebylo možné splnit už proto, že notifikace trvá nejméně devadesát dnů (Hudeček předtím zaslal MMR právní posudek, podle kterého notifikace není potřeba. Že je notifikace zbytečná, vyplývá ostatně zcela jasně už z toho, že existují evropská města, jejichž nově schválené stavební předpisy tuto notifikaci nemají.)
Vypadá to, jako by MMR hnalo Prahu shánět v lednu jahody, bohužel, ani dvanáct měsíčků by tuhle situaci zachránit nedokázalo, protože po návratu by MMR Marušce nejspíš sdělilo, že chtělo broskve. Na to, že MMR dostalo Prahu do situace, ve které nemohla splnit všechny zákony ČR najednou, poukázal také Matěj Stropnický na čtvrtečním zastupitelstvu.
Blaník Fuxa Bigboard zasahuje
I přes to měla podle vedoucího projektu PSP Pavla Hniličky Praha ještě počátkem týdne šanci na to, platnost předpisů zachovat, včetně udržení notifikace (Detailní informace nyní Pavel Hnilička postupně zveřejňuje na svém Facebooku). Nevím, co přesně se stalo na úterní Radě, Hnilička to ale popisuje tak, že návrh, který mohl platnost PSP udržet, byl odmítnut na základě lobbingu (hostů na Radě), pánů Březiny a Slezáka z ČSSD.
Aby také ne, když den poté, co Pavel Hnilička poslal Radě podklady navrhující technickou novelu, která by platnost PSP udržela, přišel všem radním dopis od pana Fuxy z Bigboardu, který tento návrh cupuje a varuje před údajnými právními důsledky, které by snaha o tuto technickou novelu měla.
Jak je možné, že je Fuxa informován tak dobře, že mohl prakticky okamžitě takto reagovat? Jediné možné vysvětlení, které mě napadá, je, že má „přátele“ mezi těmi, kdo mají přístup k materiálům jdoucím do Rady, nebo přímo v Radě samotné! Pravděpodobnost spekulací o existenci svazku Babiš – Bigboard, se s touhle indicií značně zvyšuje. A primátorka k tomu prostě mlčí.
Vůbec se nedivím, že když tohle všechno Pavlovi Hniličkovi došlo, tak jim s tím na IPRu praštil.
Rozpor v koalici
Současně se nám rýsuje docela silný rozpor mezi většinou koalice tvořenou Prostěstranou s ČSSD, a menšinovou trojkoalicí. Že má územní rozvoj na starosti trojkoaliční Matěj Stropnický, který s obecným směřováním PSP souhlasí? Tak už se objevují nápady, jak mu PSPčka z gesce vyndat, aby je mohla řešit primátorka či kdovíjaký čert. Nebo spíš neřešit?
I když dnes Matěj Stropnický dostal na Radě za úkol obrátit se na ústavní soud, PSPčka stejně přestanou platit. Ministerstvo místního rozkladu vyhrálo.
Jak skončí IPR?
A jak potom skončí IPR? Jistěže byl dosavadní ředitel Ctibor vedením pouze pověřen a očekávalo se, že na vedení institutu bude (podobně jako na vedení ROPIDu nebo TSK) po volbách vypsáno výběrové řízení. Jistěže nebyl zrovna oblíbenou personou, které byl některými kolegy architekty vyčítán střet zájmů po příchodu ze soukromé sféry i slabá snaha IPRu vyhlašovat veřejné architektonické soutěže. Jestli ale měl „na něčem“ jít, je smutné, že je to právě kauza vyhlášky, která by Praze i v tom stávajícím znění nesmírně pomohla, a ne třeba Kouckého velkopanská a veřejnou oponenturu ignorující příprava nového územního plánu. Začínám se bát, že pracoviště, která působila progresivně, budou osekána a z ryby zůstane zase jen ta smradlavá část.
Za Auto*Mat říkám: Braňme IPR!
Auto*Mat měl s IPRem nejednoznačný vztah. Ostatně IPR nikdy nebyl monolit: s jejich PR jsme dělali společně Nábřeží žije, byli jsme v pracovní skupině k Ozvučné desce nebo ke strategickému plánu, v malé zakázce gisařům dodali podklad pro magistrátní cyklomapu, rozčílili jemně Ctibora vydáním Vize 25 a naráželi na hradbu arogance kanceláře Územního plánu. Připravované pražské stavební předpisy jsme kritizovali ze své pozice pro stále příliš vysokou dolní hranici počtu povinných parkovacích míst, která by podle našeho názoru měla být alespoň v centru zcela zrušena.
Přesto jsme byli přesvědčeni, že Praha nové stavební předpisy potřebuje právě proto, aby se stala městem méně zahlceným auty. A dobře fungující Institut plánování a rozvoje považujeme za instituci, kterou Praha nezbytně nutně potřebuje, aby se z postkomunistického skanzenu proměnila v soudobé evropské město.