Návrh na zavedení povinného bočního odstupu při předjíždění cyklisty má na stole poslanecká sněmovna. V řadě evropských zemí již toto pravidlo zavedli, můžeme ho tedy chápat jako indikátor vyspělosti vztahu k cyklistům pohybujícím se v provozu. Je pochopitelné, že se návrh dotkl také některých motoristických fanoušků.
Zaznívají obavy, že nová úprava zkomplikuje řidičům předjíždění a nepřispěje k bezpečnosti provozu. Stávající úprava je prý dostatečná. Podívejme se tedy na některé argumenty odpůrců zavedení povinného bočního odstupu.
Velkorysé předjetí cyklistů v Lucembursku, kde mimo obec platí povinnost zachovat 1,5metrový boční odstup. Foto FV. Kříž / archiv Prahou na kole.
Řidič nesmí ohrozit – a děje se to?
Začněme tím, že máme zákon, který říká, že „řidič nesmí ohrozit.“ A to prý stačí, protože nehod, kdy je cyklista sražen autem zezadu není dost na to, aby bylo třeba zákon měnit. Kdo chce tento argument vypodložit trochou emocí, vyloží nechvalně známou prezentaci BESIPU (komentář zde) tak, že cyklisti jsou opilci, kteří si za to, že je srazí auto, mohou povětšinou sami, a tudíž si snad ani nezaslouží žít. Pomíjí se ovšem, že čísla BESIPu jsou zkreslená začleněním nehod bez dalšího účastníka a extrémně malým datasetem pouhých 36 nehod.
Po vyloučení nehod, které ve výpočtu podílu zavinění nemají co dělat, a doplnění datasetu o nehody s následky těžkého zranění klesne podíl zavinění nehod cyklisty z alarmujících 75 % na.. 42 %. Tedy hluboko pod “férovou” padesátiprocentní paritu.
Ve hře jsou i jiné faktory, především ubohá infrastruktura. A ovšem, mrtvého se těžko zeptáte, co se před tou nehodou vlastně dělo. Jsou to pořád srážky s auty, u kterých cyklisté umírají. To se nedá popřít.
Cyklisti moc dobře vědí, že ať nehodu zaviní nebo ne, nejspíš to budou oni, se kterými to skončí špatně. Podle reprezentativního průzkumu TSK považují předjetí nákladním autem za životu nebezpečný nebo nebezpečný manévr dvě třetiny pražských cyklistů. (Tj. obyvatel Prahy jezdících po městě alespoň někdy na kole nebo o tom uvažujících.) Předjetí osobním autem považuje za nebezpečné každý druhý. To opravdu nevypadá, jako že řidiči při předjíždění cyklisty ohrožují jen výjimečně a stávající úprava tak všem účastníkům provozu plně vyhovuje…
Nestačil by metr?
Jako bezpečný odstup při předjíždění mimo obec je 1,5 metru zcela neoddiskutovatelných. Z expertní zkušenosti i městské praxe se dá uvažovat o tom, že ve městě (či místech s omezením rychlosti na padesátku) by mohl stačit jeden metr – kdyby jej řidiči bez výjimky dodržovali. Přesto jsou dobré důvody, proč zůstat u metru a půl.
Ten první je věc odhadu situace při předjíždění. Budete-li plánovat předjetí na 1,5 metrový odstup, bude menší šance, že dostanete sebe i předjížděného cyklistu do krizové situace – třeba poté, co se ze zatáčky či zpoza horizontu vyřítí rychlé protijedoucí auto. Better safe than sorry. Sorry.
U druhého důvodu jsem přesvědčen, že kvůli němu v pořádkumilovném Německu zavedli mimo obec rovnou metry dva. Je jím nepřesnost kamerových záznamů, které budou asi dlouho jediným technickým prostředkem pro hodnocení bočního odstupu. Je to dobrá rezerva na to, aby se z předjetí s půlmetrovým odstupem nikdo nevylhal. Radary na měření bočního odstupu pomocí figuranta k nám možná časem přijdou, nikdy ale nebudou hojné.
Třetí a možná nejsrozumitelnější důvod je česká “mentalita”. Nařídíte metr a řada vykuků bude pořád jezdit s půlmetrovým odstupem, vždyť to není nic horšího než jet na padesátce kousek pod šedesát.
Plné a jiné čáry
Podstatnou část argumentace proti nemožnosti předjet bezpečně cyklistu, když bude povinnost dodržet 1,5metrový odstup, ruší v novele doprovodná pravidla.
Tím prvním je, že řidič bude moct přejíždět plnou čáru, která je vypočtená na předjíždění jiných aut. Již dnes se to zhusta děje a opravdu díky za ty decimetry navíc, které cyklistům řidiči takto porušující předpisy v současnosti dávají. Obavy, že se tím řidič posadí do středu vozovky i v nepřehledných místech, jsou myslím přehnané. Respektive takto: Kdo dnes přejíždí plnou čáru v přehledném místě, nebude se do nepřehledných míst vrhat ani nadále. Kdo středové čáry ignoruje i když za roh nevidí, tomu není pomoci.
Druhou zásadou – a velmi významnou – je, že boční odstup nemusí platit při jízdě v jiném jízdním pruhu. Dle autora novely půjde i o ochranný a vyhrazený cyklopruh. A ejhle: najednou máme skvělý důvod namalovat ochranné cyklopruhy do vozovky široké 3,8 metru, protože – světe div se – ta čára skutečně funguje tak, že se do čtyř metrů vejdou v pohodě účastníci provozu, kteří by se tam bez čáry bezpečně nevešli. Je to trochu magie, ale funguje.
3,5metrový důvod
Jako zásadní argument proti povinnému bočnímu odstupu zaznívá budoucí nemožnost předjet cyklistu v pruhu nebo na vozovce široké 3,5 metru. Nuže, zkonfrontujme tento předpoklad s praxí.
3,5metrová obousměrná komunikace je z hlediska norem i bezpečnosti dopravy záležitostí neobvyklou, která se týká pouze ulic nejnižšího řádu s minimálním provozem, nezřídka slepých. Zkrátka takových, kde je vhodnou pozicí pro cyklistu střed pruhu, ideálním dopravním režimem v obci obytná zóna a předjíždění cyklisty nepřipadá v úvahu.
Jednosměrné ulice této šíře jsou obvyklejší. Vozovka šířky 3 až 4 metry se ve městech často vyskytuje v jednosměrných „kaňonech“ mezi parkujícími auty. Odhlédnu od toho, že vhodná maximální rychlost je zde třicítka. Tak jako tak, cyklista se má držet dál od parkujících aut. Takže to, že zde cyklistu předjet „nejde“ je zcela správné a bezpečné.
Posledním městským případem 3,5metrové komunikace jsou jízdní pruhy rušných ulic v místě přechodu s ostrůvkem, případně úseky podél tramvajové trati nebo zastávky. A opět zopakuji: předjíždět v takovém místě cyklistu je pro dotyčné ohrožující a nezodpovědné. Zdatní jezdci v takovém místě zaberou pruh a vědí, proč to dělají.
Půjdeme-li k užším pruhům, tak v šířkách kolem 3 metrů cyklistu už fakticky předjíždět nejde. A v pruzích od šířky 3,75 metru lze zřídit ochranný cyklopruh, problém vyřešen.
A uzounké silnice mimo obec? Tam snad řidič může počkat, než mu cyklista předjetí dovolí ukázáním nebo zastavením. Děje se tak už dnes , protože i zde platí, že předjíždět v takových podmínkách cyklistu je dost často na na sebrání řidičáku. Takže umožní-li to cyklista, lze zde předjíždět, jak libo.
Stěžují-li si tedy odpůrci 1,5metrového bočního odstupu, že nepůjde předjíždět cyklisty v 3,5 metru široké uličce nebo jízdním pruhu, v zásadě tím jen přidávají další argument pro to danou povinnost konečně zavést.
Realita od 5 metrů
Většina průjezdních ulic i silnic ve městě i na venkově vyžaduje vzájemné vyhnutí dvou nákladních vozidel, což znamená šířku 5,5 až 6 metrů. V pěti a půl metrech je předjetí cyklisty s 1,5metrovým bočním odstupem již možné, když se cyklista bude držet půl metru od kraje. Osobák bude moct předjet, i když cyklista pojede od kraje víc než metr.
Místní komunikace od (velmi podnormové) šířky 5 metru pak dovolují předjetí cyklisty s 1,5metrovým bočním odstupem, jakmile cyklista uhne ke krajnici. Předjetí osobním autem by bylo možné od nějakých 4 metrů. A když cyklista neuhne, protože předjíždění v daném místě nepovažuje za bezpečné? Ano, chápete správně, předjetí nebude možné.
O tom, zda je předjetí bezpečné, by částečně rozhodoval i cyklista.
Za takových okolností by se z předjíždění cyklistů mohl stát manévr, který pro polovinu bezmotorových účastníků provozu přestane být noční můrou. Lidé na kole by se mohli při jízdě po silnici méně bát. Mohli by se dokonce rozhodnout jezdit na kole častěji. Cyklistů na silnicích by mohlo přibýt.
A v tom bude asi jádro pudla, kvůli kterému se proti návrhu zdvihá odpor.
Slušné předjíždění cyklisty. Infografika Čistou stopou Prahou