Reklama
 
Blog | Vratislav Filler

Blanka je zkolaudovaná, na podmínky zapomeňte. S Blankou 2 uděláme totéž

Ve spolku Auto*mat pracuji už řadu let na pozici, která mi dovolila řešit jak záležitosti kolem tunelu Blanka, tak přípravu severovýchodní sekce Městského okruhu, Blanky 2. V tomto textu vyjadřuji osobní postoj k celé záležitosti. Aktuální kolaudaci Blanky vnímám jako nesmírně nebezpečný precedens, který hrozí, že podobným způsobem budou v Praze “řešeny” legální nedostatky dalších připravovaných dopravních staveb. Politická zodpovědnost za budoucí nelegální zprovoznění Blanky 2 přitom padá na stávající politickou garnituru.

Obrázek: Dostavba Městského okruhu – část situace Blanky 2 na prezentaci nového řešení Městského okruhu v CAMPu v září 2019.

Reklama

Kolaudace Blanky – sporná tečka

Ke kolaudaci Blanky došlo po několika letech opakovaně prodlužovaného zkušebního provozu. Přitom je zjevné, že nedošlo ke splnění podmínek stavebních povolení, ve kterých je požadováno – mimo jiné – splnění hlukových a emisních limitů v ulici V Holešovičkách a zprovoznění vnějšího, Pražského okruhu mezi D7 a D8. 

O plnění hlukových limitů a emisí se obyvatelé ulice V Holešovičkách handrkují s magistrátem už od zprovoznění tunelu. Magistrát jim podsouvá pochybné výstupy z měření emisí, je liknavý v protihlukových opatřeních, Holešovičky hlásí, že v této záležitosti rozhodně není splněno. A severní část Pražského okruhu evidentně nestojí, na to se může každý podívat sám.

Kolaudace jako taková ukazuje, co je dnes možné – a není to hezký pohled. V podstatě znamená, že jste-li dostatečně silný hráč, můžete protlačit na sílu a postavit prakticky cokoliv, na soulad se zákonnými podmínkami se v průběhu stavby vykašlat, a dodatečně to právně zahladit i přes naprosto očividné nesplnění významných podmínek stavebního povolení. 

A že ta podmínka o nepředběhnutí vnějšího okruhu je významná, o tom není sporu. V tom, kolik aut Blankou (a Holešovičkami nebo Patočkovou a Evropskou) jezdí teď, a kolik by jich jezdilo s vnějším okruhem, by totiž byl už dost podstatný rozdíl. Jistě, ten rozdíl by sice Holešovičky zcela nezachránil, ale nepochybně by zajistil alespoň o pár procent menší hluk a emise a dovolil zkrotit radiální dopravu pronikající do hlubin Blanky a Prahy do méně škodlivé podoby.

Jediný možný trest?

Odhlédnu-li od problémů, které kolaudace způsobí lidem v Holešovičkách tím, že město nebude muset řešit požadavky na snížení hluku a emisí, pak na tom, zda Blanka je či není zkolaudovaná, z provozního hlediska nijak zvlášť nezáleží. Rozdíl je v přesunutí peněz na údržbu a v tom, že městské úřady budou mít v některých věcech jednodušší život. 

Není ale právě tohle memento nekonečného zkušebního provozu deterentem, který může úřady odrazovat od realizace problematických dopravních staveb? Politici, co to rozhodli, jsou pryč, pokuty se neudělují. A i kdyby, bude jedna veřejná složka hradit jiné. Trable s letitým řešením zkušebního provozu jsou asi jediný trest, který lze veřejné správě za realizaci stavby v rozporu se zákonnými podmínkami udělit.

Podmínky neplatí?

Argumentace, se kterou státní správa (magistrátní odbor pozemních komunikací a drah) nesplněné podmínky vypořádala, nebyla magistrátem prozatím zveřejněna. Na detailech ale nezáleží. Zásadní je, že stavba byla zkolaudována, aniž by byla splněna podmínka předchozího zprovoznění jiného záměru. 

A to je přístup velmi problematický. Podmíněnost jinými záměry totiž nebývá ukládána pro srandu králíkům, ale proto, že v případě nesplnění bude mít realizovaná stavba značné negativní dopady na životní prostředí. 

To platí například u navazující severovýchodní sekce Městského okruhu, alias Vlasty, alias Blanky 2 – čím se dostávám k tomu, proč je kolaudace ignorující podmínku realizace související stavby extrémně nebezpečná.

Blanka 2 a její podmínky EIA

Zprovoznění severovýchodní sekce Městského okruhu je vázáno trojicí významných – a v posudku EIA řádně zdůrazněných – podmínek, z nichž dvě nestojí přímo na rozhodnutí stavebníka. Jednou z nich je zpoplatnění vjezdu uvnitř zóny Městského okruhu. Pro což se ovšem musí změnit legislativa. Druhou – a tou nejzásadnější – je nejpozději současné zprovoznění celého silničního okruhu kolem Prahy. 

Logika je stejná jako u Blanky – když nebude vnější okruh, zatáhne dokončený vnitřní okruh do města příliš mnoho dopravy, která by se měla odehrávat mimo zastavěnou oblast.

Jako watchdogový elév spolku AutoMat jsem byl u toho, když se EIA na Blanku 2 před osmi lety řešila. Vzpomínám na bouřlivé veřejné projednání, na kterém byli občané uklidňováni, že stavba bude probíhat až za dlouho, a tou dobou už vnější okruh určitě bude. Vzpomínám si, že na některém z osobních jednání, kdy jsme Blanku 2 řešili se zástupci úředníků a projektanta, nám tehdejší hlavní projektant Libeňské spojky inženýr Šourek řekl, že tam dostaneme tu podmínku s vnějším okruhem, takže naše obavy ze zavlékání dopravy do vnitřního města jsou bezpředmětné.

Za spolek jsme záměr samozřejmě připomínkovali. Upozorňovali jsme na naprostou likvidaci veřejného prostoru v okolí stavby, riziko zatažení další dopravy, i na přihnutý dopravní model. Ten zatěžoval silniční síť po dostavbě okruhu méně auty než v “nulové” variantě, tj. bez okruhu. Totální popření dopravní indukce. Naše připomínky, vysvětlující, že je to naprostý nesmysl, byly smeteny ze stolu. 

V připomínkách jsme také požadovali, aby další stupně projektové přípravy byly zahájeny až ve chvíli, kdy stejným stupněm projektové přípravy procházejí stavby Pražského okruhu – to proto, aby Blanka 2 vnější okruh v přípravě “nepředběhla”, jako se v té době už dělo u Blanky. I tato podmínka byla zamítnuta, jako příliš svazující, přitom dnes by byla rozhodně velmi na místě.

Nežalovali jsme. Asi to byla chyba.

Poté, co Blanka 2 kladný posudek EIA získala, jsme měli možnost posudek zažalovat. Mnohé naše připomínky byly vypořádány vyhýbavě (největším úletem bylo, že dopravní model ve variantě bez okruhu má vyšší dopravní zátěž proto, že mýto, intenzitu dopravy snižující, lze prý zavést pouze s dokončeným okruhem). Současně jsme ale byli do značné míry uklidněni podmínkami, které se v dokumentaci objevily – včetně té s předchozí dostavbou vnějšího okruhu. 

Žalobu jsme nepodali. I proto, že AutoMat si tehdy vytvářel pozici subjektu, který s politiky vyjednává a chce být odbornou veřejností brán vážně a ne jako otravný kverulant.

Ještě před zprovozněním Blanky v roce 2015 se pozornost plánovačů i nás pomalu obracela k její následovnici. Při jednání o Duálu či jiných alternativách Městského okruhu se kladný posudek EIA ukázal být hlavním “kladivem na čarodějnice,” které by snad navrhovaly něco jiného. A to tím víc, čím byl ten posudek starší. 

Po jisté době jsem také zjistil, že jsme v připomínkách opomenuli několik drobností, které by bylo velmi obtížné vypořádat. Kdybychom je napsali zkušenější rukou, než byla tehdy ta má, měli bychom pro zpochybnění posudku mnohem větší prostor. Ovšem pozdě bycha honit.

Blanka 2 hezčí – vyřešeno. Takže teď Blanka 2 co nejdřív?

V následujících letech jsme pokračovali ve vyjednávání o lepší podobě Městského okruhu, a nutnost plnění podmínek EIA připomínali jen sporadicky. Zpracovali jsme koncept Městský okruh pro všechny. Vyměnila se koalice, nová rada byla k problematice okruhu viditelně citlivější. 

Před několika týdny pak město v CAMPu předvedlo bombastickou prezentaci nové podoby MO. Městský okruh má být krásnější, lépe zapojený do města, v zásadě přívětivý, samozřejmě v územních mantinelech EIA. 

Že bude nová Blanka hezčí, ovšem neřeší její dopravní dopady v ploše města. Zvlášť, bude-li zprovozněna dříve než vnější okruh, a nebudou-li společně s ní řešeny desítky doprovodných opatření.

Politická zodpovědnost je na současné garnituře

Pokusil jsem se proto požádat přítomné náměstky, aby se na místě zaručili alespoň za minimum, které pro stavbu ukládá platná legislativa: že při stavbě a zprovoznění okruhu nebude porušena podmínka dřívějšího zprovoznění vnějšího okruhu. Náměstek Hlaváček odvětil, že sliby týkající se daleké budoucnosti nedává. Někdo z dalších mluvčích pak poznamenal, že nesplnitelné podmínky EIA jsou vyhaslé. Což asi znamená, že se na ně nebude brát zřetel. Přítomný Adam Scheinherr to nekomentoval.

Pokusím se vysvětlit, proč je důležité, aby se politici k neporušení podmínek EIA někdy v budoucnu, zavázali právě teď. 

Bude-li Praha nadále postupovat dle koaličních dohod a zažádá o územní rozhodnutí do konce volebního období, bude mít někdy v roce 2025 Blanka 2 územní rozhodnutí, zatímco některé sekce Silničního okruhu kolem Prahy nebudou mít ještě ani kladný posudek EIA. A za dalších deset let bude postaveno, zatímco vnějšího okruhu bude ještě čtvrtina chybět. 

Pásku na okruhu bude nejspíš stříhat někdo docela jiný. A bude-li postaveno, bude pásku stříhat,  i kdyby sebevíc nechtěl. Koneckonců, Blanka se stříhala za koalice, ve které byli i Zelení – a koalice se kvůli tomu nerozpadla.

Zkrátka a dobře, Praha dnes připravuje zprovoznění Blanky 2 způsobem, který s nejvyšší pravděpodobností nesplní podmínky EIA. Současné vedení města si tak v podstatě vynucuje na budoucích městských radách, aby podmínky EIA porušili.

Politická zodpovědnost za budoucí nelegální zprovoznění Blanky 2 tedy neleží na těch, kdo budou stavbu za deset let otevírat. Zodpovědnost leží jednoznačně na těch, kteří jsou v pozici radních dnes. Kteří o budoucím vývoji v záležitosti Městského okruhu vědí, ale nebrání mu. 

Zbavme se radiálně-okružního náboženství

Žádné město na světě se v principu nemůže zbavit problémů, které má s auty tím, že bude stavět další a další silnice. Ovšem Praha je pořád v zajetí radiálně-okružního náboženství. Přitom je vidět k čemu to vede, čím víc aut na hlavních silnicích, tím větší zácpy, když se to někde blokne. Ale co hůř, tím víc narůstá provoz ve vedlejších, kdysi klidných ulicích, které jsou kvůli tomu pro chodce a cyklisty čím dál tím nebezpečnější. Oběti dopravních nehod v Praze ubývají jen mezi motoristy.

Nemůžeme řešit, jak přepravovat po Praze auta. Musíme řešit, jak přepravovat po Praze lidi. A nejde-li to v takovém množství v autech, musíme si to přiznat, a přijmout to jako fakt, ze kterého se neprostavíme. I kdyby nějakým zázrakem vznikly do pěti let všechny okruhy a radiály, za dalších pět let budou stejně beznadějně ucpané.

AutoMat je označován za cyklistický spolek a dost možná má být vděčný za to, že Praha poslední roky cyklisty pomalu začíná podporovat. Jenže dopravu v Praze nezachrání, když bude radnice hodná na cyklisty. Prahu zachrání jedině to, že bude zlá na auta, a nebude jim podkuřovat výstavbou dalších a dalších městských dálnic

Nejen EIA vede k přehodnocení okruhu

Praha ovšem nečelí jen dopravním problémům. U nás o desítku let zpožděné uvědomění si potřeby řešit klimatickou změnu i na městské úrovni zarezonovalo nejjednoznačněji na již zmíněné prezentaci dostavby Městského okruhu v CAMPu. Nějaký odvážlivec se měl tu drzost otázat, jak se Městský okruh a doprava, kterou do města přivede, vyrovnává s výzvou klimatické změny. Následujících dvacet vteřin naprostého ticha bylo všeříkající. 

Máme další důvod podívat se na Městský okruh novýma očima. A máme i nové příležitosti. Radní Scheinherr konečně intenzivně jedná se SŽDC o zkapacitnění železniční sítě na území Prahy a “metru S”. Měli bychom vzít příležitost “za flígr” a pustit se konečně cestou, kdy budeme řešit, jak dostat ze suburbanu do Prahy lidi, a ne jejich automobily. 

Bylo by proto velmi vhodné, aby Praha preventivně pozastavila přípravu územního rozhodnutí na severovýchodní část Městského okruhu, a začala intenzivně připravovat dopravní systém postavený na nárůstu intenzit veřejné dopravy, při zastropování provozu automobilového. 

A nebo – čistě formalisticky – by Praha měla zastavit přípravu městského okruhu přinejmenším do doby, než všechny nedokončené sekce Pražského okruhu získají kladný posudek EIA.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama