Reklama
 
Blog | Vratislav Filler

Nejzbytečnější parkovací stání v Praze

Možná si ještě vzpomenete, jak se v Praze veřejnou dopravou jezdilo v divokých devadesátých letech, kdy vrcholil nápor automobilizace a veřejná doprava ztrácela na zájmu i konkurenceschopnosti. Tramvají z Lazarské k Národnímu divadlu se tehdy poskakovalo dlouhé minuty a skoro to vypadalo, že nejlepší způsob, jak problém vyřešit, bude se těch tramvají zbavit a cestující nacpat do metra.

Pak se naštěstí přišlo na to, že má smysl dělat něco jako preferenci veřejné dopravy. Kromě postupného zavádění tramvajemi řízených signalizací se pomocí podélných prahů a jiných opatření povedlo odstranit zdržování tramvají kolonami aut skoro v celé Praze. Největších úspěchů v preferenci bylo dosaženo zhruba před deseti lety. Kdo si tak dnes ještě vzpomene na kolony aut zdržující tramvaje ve Vodičkově, Jindřišské či Rašínově nábřeží?

Návrat v čase

Kdyby nám to ale přišlo líto, můžeme se nechat přenést v čase zpět – vzpomínku na ty časy nám často osvěží jízda tramvají po Karmelitské ulici nebo přes Smetanovo nábřeží. A tutovka je to v ulici, jejíž identitu vám začnu postupně prozrazovat nenápadnými indiciemi.

Nejprve naznačím, že nemluvím o žádné z ulic proslulých tím, že v nich občas nějaký macho zaparkuje do řady tak blbě, že projíždějící tramvaj blokne. Ne, tady jsou důsledky sofistikovanější. Tramvaj se stovkou cestujících si postojí 2 – 5 minut v koloně, sjíždí se s dalším spojem, a následky to nese i na druhém konci trasy. Jsou o to zřetelnější, že jde o jeden z posledních úseků, kde se toto děje.

Reklama

Čekáte třeba na náměstí Bratří Synků, kde vám, vlivem malého zpoždění jedenáctky, směrem na Spořilov dle jízdního řádu nepřijede nic. O tři minuty později se stěží vejdete do narvané sólo šestky, za kterou teprve supí poloprázdná zpožděná jedenáctka. Šance na to, že pojedete tramvají s “normovaným” obsazením 8 lidí na metr čtvereční, se mění v nevyhnutelnou jistotu.

Stejně tak odchází do kopru spolehlivost cesty od Jiřího z Poděbrad do centra. Poskakování v koloně od Vinohradské tržnice dolů rychlostí chůze asi není ten druh retra, který bychom v roce 2015 chtěli každodenně zažívat.

Vinohradská

Asi už jste poznali, že na talíři je Vinohradská třída. Jak to ale, říkáte si, že prakticky všude jinde se tohle devadesátkové ploužení podařilo vymýtit, a tady ne? (pomiňme teď Karmelitskou a Smetaňák, kde to vyřeší omezení tranzitu se zprovozněním Blanky :-) ). Jak to, že všude, kde auta dřív stávala v koloně, se buďto povedlo učinit jejich tok plynulý světelnou signalizací, nebo kolony zkanalizovat podélnými prahy do tramvajím neškodné podoby? A na Vinohradské se ta kolona v kolejích vzdouvá jak smrdutá vlna od magistrály přes Italskou nezřídka až k Vinohradské tržnici? Vždyť to není Karmelitská, kde se jinudy než po tramvajovém pásu jet nedá, tady je ulice široká dost na to, aby se kolona dala přišoupnout k pravému chodníku, jenom dát pryč těch pár aut, co tam –

– parkují?

Ano, to je ono. 24 stálých a zhruba 15 nočních parkovacích míst, nalézajících se v délce tří bloků v dolní části Vinohradské, mezi křižovatkami s ulicí Budečskou a Italskou (dále směrem k Muzeu už je kolona aut oddělena). Vinou těchto parkovacích stání se denně vzájemně zdržuje více než 5000 lidí v tramvajích s tisíci lidmi v autech.

Proč?

Těžko se dá věřit, že ekonomické benefity z těchto parkovacích stání na rušné obchodní třídě jsou vyšší, než obrovské množství ztraceného času tam projíždějících lidí v tramvajích i autech. Těžko věřit, že tato parkovací stání (jakožto rezidenční) přinášejí obchodnímu ruchu na Vinohradské vůbec nějaké benefity. A těžko věřit, že jsou tato stání tak zoufale potřebná, když o dva bloky dál v Polské najdete v modré zóně nějaké volné místo úplně vždycky, a ve zhruba půl kilometru vzdálené Španělské zeje naprostou prázdnotou hned čtvrt kilometru modré zóny čtyřiadvacet hodin denně. O volných místech v komerčních garážích nemluvě.

Zmíněná parkovací stání tak aspirují na titul nejzbytečnějších parkovacích stání v Praze: Čtyřicet míst, jejichž obvyklí uživatelé mohou kdykoliv zaparkovat někde jinde – a zpravidla blíž od domu, než jak daleko to mají na zastávku tramvaje. Čtyřicet míst, která způsobují denně zdržování tisíců lidí nejen na Vinohradské, ale dokonce až na Spořilově. Čtyřicet míst, na kterých (máte-li štěstí a bydliště na Praze 2) můžete svým autem dělat legální překážku plynulosti veřejné dopravy už za směšných sedm stovek ročně, zatímco kdybyste si u přilehlého domu chtěli umístit restaurační předzahrádku a nebo dokonce jenom hloupé lešení, městská část vás za to finančně stáhne nejen z kalhot, ale rovnou i z kůže.

Čtyřicet míst, jejichž existence klade nepříjemné otázky:

  • To jsou parkovací místa v Praze tak neuvěřitelným fetišem, že se o ně zarazí i o tolik řádů vyšší veřejný zájem na spolehlivých službách veřejné dopravy pro tisíce lidí?

  • Jakou má vůbec institucionální podporu preference veřejné dopravy v Praze? Vždyť Vinohradská není žádná ulička posledního řádu: o jejím dopravním režimu se rozhoduje na celoměstské úrovni, tak proč ta místa nejsou už dávno pryč?

  • Jak to, že ona parkovací stání nezrušila dávno samotná Praha 2, která má nepochybně někde v programovém prohlášení napsáno, že podpora veřejné dopravy je jednou z jejích priorit? Že by Praha 2 veřejnou dopravu sice verbálně podporovala, ale jenom “vocaď pocaď,” a když dojde na košili parkovacích stání, je radnici blíže než kabát veřejné dopravy?

  • A žádal o tu změnu za ROPID vůbec někdo, nebo jsou z té představy, že by se tam parkování zrušilo, všichni tak přestrašení, že to vzdali předem?

Nyní se začíná připravovat velká rekonstrukce Vinohradské ulice. Než se ale zrealizuje, uplynou určitě dva až tři roky. Zajištění plynulé jízdy tisíců lidí v tramvajích na dolní Vinohradské by přitom bylo záležitostí hotovou za čtrnáct dnů. Stačí si o to říct. Místostarosta Václav Vondrášek chce přece tak moc humanizovat magistrálu, tak co by neudělal něco malého pro humanizaci veřejné dopravy na Vinohradské?

 

 

 


Edit 13.3.: Na základě pochybujících komentářů doplňuji snímky ze streetview potvrzující, že příčinou zasahování kolon do tramvajového pásu jsou skutečně parkující auta.

U ulice Blanická, parkování v denním zákazu zastavení: http://goo.gl/maps/BE0s7

U ulice Anny Letenské, modrá zóna: http://goo.gl/maps/3rO2r

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama