Reklama
 
Blog | Vratislav Filler

Konec „čisté“ automobility

Emisní skandál kolem motorů VW je nepochybně obrovský. Že se s emisemi při testech čaruje tak, že reálné znečištění ovzduší normám výrazně neodpovídá, se ale mezi motoristickou veřejnosti všeobecně vědělo. Mnoho lidí také tušilo, že stále se zpřísňující normy nelze splnit, pokud současně z nových aut neuděláte dýchavičné mrzáčky, neschopné „podat výkon“ odpovídající požadavkům zákazníků. Řešení, jak vidíte, se ale našlo, vlk se nažral, koza zůstala celá. To, že nízkoemisní zóny slouží víceméně jen pro nahánění nových zákazníků automobilkám a smogové situace ve městech se dlouhodobě nelepší, nikomu moc žíly netrhalo. Přitom o „emisním kurvítku,“ z dílny VW musely za ty roky vědět stovky lidí, nepochybně zavázaných firemní mlčenlivostí.

Podvedení jsou všichni

Všichni, kdo se na téhle legraci podíleli, mohli tušit, že se to dříve nebo později provalí, jen možná nečekali tak velký skandál. Ale kdo byl vlastně poškozen? Ano, uživatelé si koupili jiná auta, než asi chtěli, a s nimi i mylný pocit, že s moderním dieselem nemusí brát v potaz řeči o tom, že auta ve městě tak hrozně smrdí. Podvedeni byli ale i lidé, kteří si žádný „čistý diesel“ nekoupili – a možná více. Motoristická propaganda dokázala u veřejnosti vzbudit všeobecné očekávání, že s modernějšími vozy ubude ve městech smogu a i v zimě bude možné v ulicích volně dýchat. Taková „poplašná zpráva naruby.“ A lidé se nechali podvést rádi, vždyť to znamenalo lepší ovzduší, aniž byste se museli omezovat ve svých motoristických chutích.

Podvedeni tak byli všichni, kdo byli argumentem „čisté automobility“ přesvědčováni o tom, že je zbytečné dělat něco s emisemi teď, vždyť se to přece samo vyřeší časem. Podvedeni byli všichni, kdo se tak nechali kolébat ke smířlivějšímu postoji k problémům, které auta ve městech způsobují — vždyť přece ty nové diesely budou tak čisté, tak proč auta z měst vyhánět? Podvedeni byli dokonce i ti, kdo automobily ve městě považují za nezměnitelný status quo a nemají rádi, mluví-li se o jejich omezování. A ti petrolheadi, kteří tohle všechno věděli, sami sebe přesvědčili, že tak to je vlastně v pořádku: když si ti odporní ekologové vymysleli nějaké zbytečné snižování emisí, dobře jim tak, že nefunguje.

Podvedeni (a to zvlášť drsně) byli ovšem i ti, kterým vlivem nadnormativních emisí onemocněli, ubyly jim měsíce života nebo zemřeli. Tihle lidé ale nebudou nikoho žalovat. Je téměř nemožné prokázat, že se vám vyvinulo astma právě proto, že koncentrace NO2 , kterým jste byli vystaveni, byly v posledních letech o něco vyšší, než jaké mohly být, kdyby se motory nových dieselů chovaly tak, jak se předstíralo.

Fyzikální placebo

Tato kauza odhaluje, že technické limity motorů se prostě obejít nedají, že když se zlepší jeden parametr vozidla, musí jít do kytek jiné jeho vlastnosti. Že trvalo řadu let, než se rozpor mezi testovanými a reálnými emisemi stal z tématu pro pobavení automobilistických nerdů kauzou, která zahýbe každým majitelem postiženého dieselu (přinejmenším tak, že bude muset s autem do servisu, ať mu tam s tím vozem udělají cokoliv), ukazuje, že jakkoliv lze obcházení fyzikálních zákonů více či méně úspěšně předstírat, stejně se na to nakonec přijde.

Kauza odhaluje, že fyzikální placebo v podobě emisních zkoušek negativní externality z aut neřeší. Bublina čistých dieselů splaskla. Jenže co dál? Elektromobily jsou jen tak čisté jak „čistý“ je zdroj, z něhož se nabíjejí jejich baterie. Všechna auta mají gumové pláště a brzdové destičky, které se do podoby polétavého prachu budou hoblovat, ať budou z čehokoliv. Auta, namísto toho, aby z měst mizela, rozměrově naopak rostou a překážejí tak stále víc. Přidejme si k tomu „zlaté české ručičky,“ které masově nahrazují dosluhující filtry na polétavý prach horkou trubkou, a máme tu situaci, kterou lze jen těžko označit za pohodovou – i když z ničeho výše uvedeného se ještě velký průšvih nestal.

Další bublina nebo změna paradigmatu?

Tato kauza nejspíš povede k radikalizaci názorů řady lidí, kterým záleží na tom, jaký vzduch dýchají ve městech jejich děti, a kteří už budou mnohem pozornější k různým dalším kouřovým clonám zastírajícím, že stávající postupy řešení dopravy v českých městech jen zachovávají motoristický status quo. Nějaká další bublina se totiž časem určitě objeví. Je možné, že bude z oblasti „smart“ mobility či telematických řešení zvyšující efektivitu dopravního systému, nezřídka ale v neprospěch lidí pohybujících se jinak než autem. Možná potrvá dalších deset let, než se přijde na to, že výsledkem je zase jen více aut v ulicích, které jsou pro ostatní stále stejně nehostinné. A pak možná přijde nějaká další bublina, která za dalších deset let zase praskne.

Kauza VW otevírá vrátka k obecnějšímu přijetí prostého faktu, že preference veřejné hromadné a bezmotorové dopravy a lepší podmínky pro život ve městě nakonec nebude možné vytvořit bez alespoň minimálního omezení automobilové dopravy. „Čistá“ automobilita ve městech je nedosažitelný cíl. Čím dříve si to přiznáme a začneme objem automobilové dopravy ve městech konečně účinně omezovat, tím lépe. Automobil se potom může stát i ve městech dobrým sluhou, i když je tu zatím pouze zlým pánem.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama